Neznalý člověk má sklon obviňovat ostatní za své vlastní neštěstí. Obviňovat se je důkazem pokroku. Ale moudrý člověk nikdy nemusí obviňovat další nebo sebe.
(An ignorant person is inclined to blame others for his own misfortune. To blame oneself is proof of progress. But the wise man never has to blame another or himself.)
V „The Art of Living“ Diskutuje Epictetus o tendenci nevědomých jednotlivců připsat své neštěstí ostatním. To odráží nedostatek sebevědomí a osobní odpovědnosti. Naproti tomu rozpoznání vlastní role v útrapách naznačuje osobní růst a porozumění.
Dále Epictetus naznačuje, že skutečně moudrý jednotlivec přesahuje potřebu viny, ať už namířených na sebe nebo jiné. Tato moudrost pochází z hlubšího porozumění života, což vede k harmoničtější existenci bez zatížení viny.