Protože jsem byl příliš dlouho unavený a příliš se hádal a příliš často vyděšený migrénou a selháním a dny se zkracují
(Because I had been tired too long and quarrelsome too much and too often frightened of migraine and failure and the days getting shorter)
Joan Didion ve své knize „Slouchinging k Betlému“ přemýšlí o břemech únavy, konfliktu a úzkosti, které na ni těžce vážily. Vyjadřuje pocit vyčerpání z neustálých bojů v jejím životě, které vedly k cyklu hádky a nespokojenosti. Zdá se, že tato dlouhodobá únava zakrývá její perspektivu, takže každodenní výzvy se cítí ještě více skličující.
Didion se také dotýká jejích obav, zejména těch souvisejících s migrénami a hrozící pocitem potenciálního selhání. Pršá povaha času, složená z zkrácených dnů, přispívá k jejímu neklidu a zvyšuje její pocity zranitelnosti. Její introspektivní pozorování odhalují hluboké povědomí o emocionálním mýtném, které tyto tlaky mohou nabývat jednotlivce.