Říše se rozpouštějí a národy mizí, píseň nezmizí.
(Empires dissolve and peoples disappear, song passes not away.)
Tento citát zdůrazňuje trvalou sílu umění a kultury ve srovnání s pomíjivostí politických entit a civilizací. Zatímco říše rostou a padají a národy mizí z historie, vytrvalost písní a hudby slouží jako nadčasová nádoba pro lidské emoce a paměť. Naznačuje, že umění má jedinečnou schopnost překročit čas a působí jako konstantní vlákno, které spojuje generace napříč staletími. Tato myšlenka nás vybízí k tomu, abychom si vážili kreativních projevů a uvědomovali si jejich zásadní roli při zachování identity a historie i v době společenských otřesů.