Už jsem ztratil kontakt s několika lidmi, které jsem býval.
(I have already lost touch with a couple people I used to be.)
Joan Didion ve své knize „Slouchinging to Betlém“ přemýšlí o hlubokém pocitu odpojení, který mohou jednotlivci v průběhu času zažít. Uznává, že její cesta životem vedla k postupné ztrátě spojení s určitými lidmi, které kdysi dobře znala. Tento sentiment zdůrazňuje nevyhnutelné změny, ke kterým dochází ve vztazích, jak se vyvíjí osobní identity.
Pozorování Didionu slouží jako poutavá připomínka toho, jak mohou okolnosti a volby života změnit naše spojení s ostatními. Tato věta zapouzdřuje pocit nostalgie a někdy bolestivé uvědomení, že jak rosteme, můžeme se unášet od těch, kteří byli kdysi významnými částmi našeho života.