Bylo prostě příliš snadné říci, že dospělým neměl rád příběhy, které byly jednoduché, a možná to bylo špatně. Možná to bylo to, co dospělí opravdu chtěli, hledali a jen zřídka našli: jednoduchý příběh, ve kterém dobré triumfy proti cynismu a dispair. To byla to, co chtěla, ale byla si vědoma skutečnosti, že člověk tuto skutečnost nezveřejnil příliš široce, rozhodně ne v sofistikovaných kruzích. Takové kruhy chtěly složitost, dysfunkci a ironii: Nebyl prostor pro radost, oslavu nebo patos. Ale kde byla v tom zábava?
(It was just too easy to say that adults did not like stories that were simple, and perhaps that was wrong. Perhaps that was what adults really wanted, searched for and rarely found: a simple story in which good triumphs against cynicism and dispair. That was what she wanted, but she was aware of the fact that one did not publicise the fact too widely, certainly not in sophisticated circles. Such circles wanted complexity, dysfunction and irony: there was no room for joy, celebration or pathos. But where was the FUN in that?)
Myšlenka, že dospělí inherentně nelíbí jednoduché příběhy, může být zavádějící. Ve skutečnosti může mnoho dospělých toužit po vyprávění, kde převládá dobrota nad cynismem a zoufalstvím. Tato touha často zůstává nevyjádřená, zejména v sofistikovanějších sociálních prostředích, kde složitost a ironie mají přednost před radostí a oslavou.
Autor vyjadřuje touhu po příbězích, které oslavují přímá vítězství a emoční hloubku. V prostředích, která upřednostňují složité příběhy plné dysfunkce, však lze přehlédnout povznášející jednoduchost dobrého versus zlého příběhu. To vyvolává otázku, kam požitek a zábava při vyprávění vyprávění, protože mnoho touží po návratu k radostnějším vyprávěním.