Myšlenka, že dospělí inherentně nelíbí jednoduché příběhy, může být zavádějící. Ve skutečnosti může mnoho dospělých toužit po vyprávění, kde převládá dobrota nad cynismem a zoufalstvím. Tato touha často zůstává nevyjádřená, zejména v sofistikovanějších sociálních prostředích, kde složitost a ironie mají přednost před radostí a oslavou.
Autor vyjadřuje touhu po příbězích, které oslavují přímá vítězství a emoční hloubku. V prostředích, která upřednostňují složité příběhy plné dysfunkce, však lze přehlédnout povznášející jednoduchost dobrého versus zlého příběhu. To vyvolává otázku, kam požitek a zábava při vyprávění vyprávění, protože mnoho touží po návratu k radostnějším vyprávěním.