Stálo to za to, že pro lidi udělali přestávku, lidské bytosti, s nimiž mě přivedlo do styku. Ačkoli to selhalo, můj útěk byl vítězstvím, jen tím, že jsem obohatil mé srdce přátelstvím těchto úžasných lidí. Ne, nebylo mi líto. Udělal jsem to.
(It was worth having made this break for the people, the human beings it had brought me into contact with. Although it had failed, my escape had been a victory, merely by having enriched my heart with the friendship of these wonderful people. No, I was not sorry. I had done it.)
V knize „Papillon“ od Henri Charrière se vypravěč zamýšlí nad minulým pokusem o útěk z vězení. Navzdory neúspěchu útěku zdůrazňuje neocenitelné vztahy, které si vytvořil s lidmi, se kterými se během této cesty setkal. Tato spojení obohatila jeho život a přinesla mu radost a zdůraznila důležitost lidských pout v náročných podmínkách.
Charrière vyjadřuje pocit naplnění a říká, že tato zkušenost stála za to, ne kvůli úspěchu, ale díky přátelství, které získal. Jeho sentiment zachycuje hluboké ocenění lidského ducha a jeho schopnosti vytrvat, což naznačuje, že i v případě porážky může existovat osobní růst a smysluplná spojení, která potvrzují naše úsilí.