V roce 1941 vypravěč přemýšlí o jeho jedenácti letech uvěznění a zdůrazňuje jeho věk třiceti pěti a ztrátu jeho nejlepších let strávených v buňce nebo izolaci. Přestože si se svým indickým kmenem užil jen sedm měsíců svobody, cítí hluboký pocit lítosti pro rodinný život, který zmeškal, a přemýšlel o dětech, které by mohl otevřít, kterým by nyní bylo osm let.
6 Kontrast mezi prchavým kolem času a jeho trvalým utrpení zdůrazňuje emoční daň jeho zkušenosti.