Ve svých úvahách čelí protagonistka trýznivá realita těch, kteří hledají útočiště na jižních pobřežích Itálie. Přirovnává zemi k záchrannému člunu obléhanému jednotlivci zoufalými o šanci na lepší život. Obraz přetížených člunů přetíží, což má za následek ztracené nespočet životů, vyvolává hluboký pocit soucitu a naléhavosti. Zvyšuje morální dilema toho, jak by člověk mohl ignorovat situaci těchto zoufalých jedinců, kteří se snaží uniknout nebezpečí a najít bezpečnost v Evropě.
Toto bolestivé snímky vyvolává hlubokou introspekci o lidskosti a empatii. Vyzývá čtenáře, aby zvážil charakter těch, kteří by pouze plavili kolem takové scény, aniž by nabídli pomoc nebo potvrzení. Autor účinně zobrazuje emocionální váhu situace a naléhá na publikum, aby přemýšlelo o svých hodnotách a odpovědnosti vůči těm, kteří mají po celém světě potřebné.