Jedním z slibů, které si navzájem dáváme, je to, že se pokusíme získat naše oběti, pokusit se neopustit naše mrtvé kojoty.
(One of the promises we make to one another is that we will try to retrieve our casualties, try not to abandon our dead to the coyotes.)
V Joan Didion's „Slouching k Betlémě“ autor zdůrazňuje význam solidarity a odpovědnosti v lidských vztazích. Přemýšlí o kulturní a sociální struktuře, která váže jednotlivce, zdůrazňuje nevyslovený závazek hledat jeden druhého, zejména v době krize nebo ztráty. Tento slib znamená hluboký pocit loajality a soucitu, který by měl překonat individuální okolnosti a zajistit, aby v těžkých dobách nikdo nezůstal.
Didionův pozorování podtrhuje morální povinnost ctít a pamatovat si ty, které jsme ztratili. Tím, že uvedl, že bychom neměli opustit své mrtvé kojoty, poeticky ilustruje potřebu uznat a získat naše oběti, a to jak doslova, tak metaforicky. To upoutá pozornost na hodnotu paměti a sdílené lidské zkušenosti, kde se akt vzpomínky stává nezbytnou součástí udržování spojení v komunitě.