Obzvláště tady dnes večer, v této zemi tak zlověstné a hrozné, že žít v ní znamená žít s antihmotem, je těžké uvěřit, že „dobro“ je známé množství.
(Particularly out here tonight, in this country so ominous and terrible that to live in it is to live with antimatter, it is difficult to believe that "the good" is a knowable quantity.)
V Joan Didion's „Slouchinging to Betlém“ autorky přemýšlel o znepokojující povaze jejího prostředí a popisuje ji jako plné zkázy a chaosu. Život v takovém světě se může cítit jako navigace v realitě, která je zásadně opakem samotného života, jako by byla obklopena „antihmota“. Tato snímky vyjadřují pocit zoufalství a zmatení o tom, co skutečně představuje „dobro“.
Didionova nálada zobrazuje hluboký skepticismus vůči myšlence, že dobrota je snadno definovatelným konceptem. Ve společnosti plné zmatku se jasnost morálních hodnot zakrývá a zpochybňuje předpoklad, že člověk může snadno identifikovat nebo pochopit, co je považováno za ctnostnou nebo spravedlivou.