Reflexe dopadu absolutního ticha a extrémní izolace na mladého zatčeného muže naznačuje hlubokou analýzu povahy lidské představivosti. Autor se ptá, do jaké míry mohou tyto nepříznivé podmínky vést někoho k šílenství nebo mu naopak umožnit vyvinout bohatý a živý vnitřní život, kde kreativita kvete. Paradox mezi fyzickým vězením a svobodou mysli je pro jeho pozorování ústředním bodem Zdá se, že protagonista zažívá intenzivní schopnost snít a vytvářet imaginární světy do té míry, že se do těchto skutečností převezou. Tento imaginativní život je tak skutečný a mocný, že začíná věřit, že opravdu zažívá vše, co jeho mysl vytváří. Tato dualita mezi vnějšími omezeními a vnitřní svobodou zdůrazňuje odolnost lidského ducha tváří v tvář závažným protivenstvím