Postava vyjadřuje hluboké vnitřní nepokoj, předvádí kamenné vystupování a snižuje její hlas, aby zprostředkovala vážnost. Pevně tvrdí svou identitu jako Joe Pitta a odmítá jakékoli povinnosti přizpůsobit se očekáváním nebo touhám ostatních. Její prohlášení zdůrazňuje vzdor proti pochopení toho, co je pro její život prospěšné, a předvádí sklon k sebezničení a chaosu nad štěstím.
Tato perspektiva odráží hlubší boj s osobními volbami a důsledky a odhaluje postavu, která si je vědoma jejích selhání, ale rozhodne se přijmout tragickou existenci. Joe Pittovo odmítnutí uznat „dobré věci“ v životě podtrhuje téma odcizení a bolesti sebe sabotáže a ilustruje složitý emoční stav, který rezonuje v průběhu vyprávění.