Obyčejní lidé v Africe měli tendenci mít ve svém srdci prostor pro nenávist. Byli někdy hloupí, jako lidé kdekoli, ale neseli zášť, jak pan Mandela ukázal světu.
(The ordinary people of Africa tended not to have room in their hearts for hatred. They were sometimes foolish, like people anywhere, but they did not bear grudges, as Mr Mandela had shown the world.)
V „Morálce pro krásné dívky“ Alexander McCall Smith zdůrazňuje soucitnou povahu obyčejných Afrických lidí a zdůrazňuje jejich tendenci vyhnout se nenávisti. Navzdory své občasné pošetilosti, která je běžnou lidskou vlastností, dokládají odpouštějícího ducha. Tento postoj odráží širší kulturní perspektivu, která si cení harmonie nad rozhořčením a ilustruje, jak se tito jednotlivci rozhodnou žít, aniž by se drželi zášť.
MR. Mandela slouží jako mocný symbol tohoto étosu a prokazuje světu, že odpuštění a porozumění může zvítězit nad nepřátelstvím. Jeho dědictví je příkladem víry, že člověk může stoupat nad osobní a kolektivní stížnosti. Zobrazení afrických komunit McCall Smith navrhuje hlubokou moudrost v jejich přístupu ke konfliktům a vztahů, upřednostňuje lásku a usmíření před přetrvávající hořkostí.