Byl někdo někdy tak mladý? Jsem tu, abych vám řekl, že někdo byl.
(Was anyone ever so young? I am here to tell you that someone was.)
Joan Didion ve své práci „Slouchinging to Betlém“ přemýšlí o přechodné povaze mládeže a vydává důvtipnou otázku o podstatě mladého. Prostřednictvím svého psaní zachycuje složitost a rozpory mládeže a zdůrazňuje její vibraci i zranitelnost. Citace zdůrazňuje nostalgické ohlédnutí v době plné potenciálu a nevinnosti.
Didionovo zkoumání mládeže slouží jako připomínka, že zatímco mladí jedinci se mohou zdát neporazitelný, často se potýkají s hlubokými emocemi a společenskými tlaky. Její vhled ukazuje, že zkušenosti mládeže, i když prchavé, jsou hluboce působivé a formují něčí chápání života.