Všichni máme své vlastní výlety a je to pěkná cesta.
(We all have our own trips and it is a nice drive.)
V „Slouchingu k Betlémě“ Joan Didion přemýšlí o různých cestách, které každý člověk v životě čelí, a zdůrazňuje, že každý zažívá svou vlastní jedinečnou cestu. Metafora „pěkného pohonu“ naznačuje, že zatímco tyto cesty mohou být složité a někdy náročné, mohou být také plní a krásné samy o sobě.
Didionův vyprávění zdůrazňuje důležitost individuálních zkušeností a ilustruje, jak cesta každého člověka přispívá k většímu gobelíku lidstva. Tato perspektiva zve čtenáře, aby ocenili svá vlastní dobrodružství a příběhy, které je utvářejí, a uznává, že každá cesta má hodnotu.