Jsme jedním z pouhých tří druhů na naší planetě, které si mohou tvrdit, že si uvědomují, že sebevědomí může být významnější charakteristikou našeho druhu.
(We are one of only three species on our planet that can claim to be self-aware, yet self-delusion may be a more significant characteristic of our kind.)
V knize Michaela Crichtona „Prey“ diskutuje o jedinečné vlastnosti sebevědomí u lidí spolu s pouze dvěma dalšími druhy. Tato kapacita pro sebereflexi odlišuje lidi v království zvířat a představuje naše pokročilé kognitivní schopnosti. Crichton však naznačuje, že toto sebevědomí přichází s nevýhodou, protože často vede k sebeklamu. Tento paradox zdůrazňuje konflikt v lidské přirozenosti, kde schopnost porozumět sobě může také vést k nedorozuměním a zkreslením reality.
Prozkoumáním tohoto tématu se Crichton zpochybňuje důsledky naší inteligence. I když máme moc uvažovat o naší existenci, stejná schopnost může zamlňovat náš úsudek a vést k mylným představám o sobě a světě kolem nás. Myšlenka, že sebe deluze může definovat lidstvo více než sebevědomí, je přesvědčivým komentářem k našemu druhu, což čtenáře přiměje, aby přemýšleli o tom, jak vnímáme realitu a sebe samé.