Vidíte, že chci být docela tvrdohlavý, když trváme na tom, že nemáme způsob, jak vědět, že základní loajalita vůči sociálnímu kódu-co je správné a co je špatného, co je dobré a jaké zlo.
(You see I want to be quite obstinate about insisting that we have no way of knowing-beyond that fundamental loyalty to the social code-what is right and what is wrong, what is good and what evil.)
Joan Didion ve své knize „Slouchinging to Betlém“ vyjadřuje hluboký skepticismus ohledně naší schopnosti definitivně určit morální pravdy. Tvrdí, že naše chápání správného a špatného je do značné míry diktováno sociálními normami a kódy, které dodržujeme, spíše než jakýmkoli objektivním standardem. Tato perspektiva zdůrazňuje složitost morálky a vliv společenských očekávání na individuální přesvědčení.
Didionovo naléhání na tuto nejistotu ukazuje na subjektivní povahu etických soudů. Tím, že zpochybňuje konvenční myšlenky dobroty a zla, zve čtenáře, aby přemýšleli o omezeních jejich morálních rámců, což naznačuje, že to, co se považuje za správné nebo špatné, je často utvářeno kulturním kontextem než univerzálními principy.