... Zebra přechody byly spíše jako bosnovy „bezpečné zóny“: místa, kde, pokud zemřete, můžete jednoduše zemřít s vědomím, že váš vrah byl špatně.
(... zebra crossings were rather like Bosnia's "safe zones": places where, if you die, you may simply die with the knowledge that your killer was in the wrong.)
V Lucy Wadhamově „The Secret Life of Francie“ nakreslí paralelu mezi přechody Zebra a „bezpečnými zónami“ Bosny. Toto srovnání zdůrazňuje myšlenku, že zatímco přechody Zebra mají zajistit bezpečnost pro chodce, realita může být zcela jiná. Když na těchto přechodech dojde k nehodě, oběť by mohla utěšit v útěchu v tom, že jejich smrt nebyla odůvodněná, protože motorista by byl špatný. Tato znalost však jen málo pro zmírnění tragédie. Srovnání slouží k ilustraci ironické zranitelnosti spojené s určenými bezpečnými prostory. Stejně jako tzv. Bezpečné zóny v konfliktních zónách, mohou být přechody Zebra také klamné. Nabízejí pocit bezpečnosti, přesto nezaručují ochranu, zdůrazňují nejistotu bezpečnosti v městských prostředích i válečných oblastech. V obou scénářích je očekávání bezpečnosti rozbitá tvrdou realitou potenciálního nebezpečí.