Ale možná je pro mě předpokládané předpokládat, že jim něco bude chybět. Možná retrospektivně to byl příběh o Sacramentu vůbec, ale o věcech, které ztratíme, a o slibech, které zlomíme, jak stárneme;
(But perhaps it is presumptuous of me to assume that they will be missing something. Perhaps in retrospect this has been a story not about Sacramento at all, but about the things we lose and the promises we break as we grow older;)
V „Slouchinging k Betlémě“ Joan Didion se vyprávění odráží na stárnutí a přirozené ztráty, které jej doprovázejí. Autor uvažuje o postupu času a nevyhnutelnosti změny, což naznačuje, že příběh může překonat své národní prostředí, Sacramento a místo toho se zaměřit na univerzální témata ztráty a zlomených slibů, jak člověk zraje.
Tento průzkum vyvolává otázky o povaze nostalgie a dopadu našich rozhodnutí v průběhu času. Didion znamená, že to, co vnímáme jako osobní příběhy, je často propojeno s širšími lidskými zkušenostmi a zdůrazňuje výzvy sladění minulých aspirací se současnou realitou.