Ale možná existuje další, osobnější důvod pro můj nesouhlas s Raminem: Nedokážu si představit, že se cítím jako doma na místě, které je lhostejné k tomu, co se stalo mým skutečným domovem, zemí bez hranic a několika omezení, což jsem vzal na to, abych zavolal představivosti republiky. Myslím na to jako na Nabokovovu nějak, někde nebo Alice's Backyard, svět, který běží paralelně se skutečným, jehož cestující nepotřebují žádný pas ani dokumentaci. Jedinými požadavky na vstup jsou otevřená mysl, neklidná touha poznat a neurčitelná nutkání uniknout světskému.
(But perhaps there is another, more personal reason for my disagreement with Ramin: I cannot imagine myself feeling at home in a place that is indifferent to what has become my true home, a land with no borders and few restrictions, which I have taken to calling the Republic of Imagination. I think of it as Nabokov's somehow, somewhere or Alice's backyard, a world that runs parallel to the real one, whose occupants need no passport or documentation. The only requirements for entry are an open mind, a restless desire to know and an indefinable urge to escape the mundane.)
Azar Nafisi ve své knize „Republika představivosti“ vyjadřuje osobní spojení s její představou o neomezené imaginativní říši, která slouží jako její ideální domov. Kontrastuje s touto imaginativní „republikou“ s lhostejností, kterou cítí směrem k místům definovaným hranicemi a omezeními, které nerezonují s jejím pocitem sounáležitosti. Toto místo, kde se kreativita daří, je místem, které si váží za svou svobodu a otevřenost.
Nafisi popisuje tento imaginativní svět jako paralelní s realitou, ovlivněný literárními velikány, jako jsou Nabokov a rozmarné prostory, jako je Aliceho dvorek. Nevyžaduje žádné oficiální uznání, pouze ochotu prozkoumat a uniknout obyčejným. Tato víra podtrhuje její vnitřní konflikt s konvenčními představami o domově a zakotvuje její snahu o znalosti a kreativitu v říši nekonfikované společenskými normami.