Dozvěděl jsem se, že všechno je přesně tam, kde jsme. Bez ohledu na naši bolest nebo strach, celý život je v jakémkoli okamžiku, na který se probudíme. Jasně jsem viděl a cítil, jak nás náš strach ze smrti nutí běžet, i když není kam jít. Přesto jsem se záhadně dozvěděl, že ve středu každého strachu je prsten míru, pokud se k tomu můžeme jen dostat. Pokaždé, když se teď sprchuji, snažím se vzpomenout si, že nebudeme plně žít, dokud nebudeme nejprve přijmout naši případnou smrt. V opačném případě budeme vždy běžet nebo běžet. Pouze když můžeme přijmout, že jsme křehkými hosty na této Zemi, teprve potom budeme doma, ať jsme kdekoli.
(I learned that everything is right where we are. No matter our pain or distress, all of life is in whatever moment we wake to. I could clearly see and feel how our fear of death makes us run, though there is nowhere to go. Yet mysteriously, I learned that there's a ring of peace at the center of every fear, if we can only get to it. Every time I shower now, I try to remember that we can-not live fully until we can first accept our eventual death. Otherwise, we will always be running to or running from. Only when we can accept that we are fragile guests on this Earth, only then will we be at home wherever we are.)
Citace zdůrazňuje, že naše zkušenosti, včetně bolesti a tísně, jsou spojeny s současným okamžikem. Zdůrazňuje, jak nás strach ze smrti často nutí hledat útěk, přesto je tento úkol marný, protože není kam jít. Místo toho autor zjistí, že v každém strachu leží vnitřní mír, ke kterému lze přistupovat s vědomým přijetím života a smrti.
Uznáním naší úmrtnosti se můžeme naučit přijímat život plně, než aby se od něj neustále utíkali. Představa, že jsou křehkými hosty na Zemi, slouží jako připomínka k nalezení pohodlí a sounáležitosti v současnosti a nakonec podporuje hlubší pocit spojení s naším okolím.