Nejsem optimistický, miláčku, ale doufám. Je tu rozdíl. Doufám.
(I'm not optimistic, darling, but I'm hopeful. There's a difference. I'm hopeful.)
Joan Didion ve své práci „Slouchinging to Betlém“ vyjadřuje nuanční pohled na optimismus a naději. Rozlišuje mezi těmito dvěma koncepty, což naznačuje, že i když nemusí vidět svět s pocitem optimismu, zachovává si pocit naděje. Toto rozlišení zdůrazňuje složitost lidských emocí, zejména v době nejistoty.
Didionův citát zapouzdřuje myšlenku, že naděje může přetrvávat i za bezútěšných okolností. I když optimismus může znamenat víru, že se věci zlepší, naděje může existovat jako osobní víra v možnost lepších výsledků. To odráží odolný postoj, rozpoznává realitu a zároveň si stále váží touhy pro jasnější budoucnost.