V pythagorejském systému bylo přemýšlení o číslech nebo matematika neodmyslitelně mužským úkolem. Matematika byla spojována s bohy as transcendencí z hmotného světa; ženy byly svou povahou údajně zakořeněny v této nižší, nižší říši.
(In the Pythagorean system, thinking about numbers, or doing mathematics, was an inherently masculine task. Mathematics was associated with the gods, and with transcendence from the material world; women, by their nature, were supposedly rooted in this latter, baser realm.)
Tento citát zdůrazňuje významný historický pohled na gender a intelektuální zájmy, zejména v rámci raných filozofických tradic, jako je pythagorejský systém. Spojení matematiky s maskulinitou a božstvím ukazuje, jak hluboce kulturní konstrukty ovlivnily naše chápání znalostí a jejich dostupnost. Připomíná nám, že tyto rozdíly nebyly založeny na inherentních intelektuálních schopnostech, ale byly to kulturní výmysly, které měly ospravedlnit společenské role a hierarchie.
Když se nad tím zamyslíme, je zarážející uvažovat o svévolné povaze těchto předsudků a o tom, jak v historii potlačovaly přínos žen k oborům, jako je matematika a věda. Samotná myšlenka, že matematika je záležitostí transcendence a maskulinity, zbavuje možnosti inkluzivního osvícení a popírá univerzalitu intelektuálního snažení. Dnes víme, že matematické schopnosti a vášeň nejsou genderové rysy, ale lidské, přístupné všem.
Historický odsun žen do „hmotného světa“ a popírání jejich intelektuálního jednání slouží jako mocná připomínka potřeby zpochybnit přetrvávající stereotypy. Snahy o odstranění těchto zastaralých názorů zůstávají zásadní pro realizaci skutečné rovnosti ve vzdělávání a profesních oblastech. Nakonec nás tento citát vybízí ke zpochybnění základů předsudků ohledně pohlaví a intelektu a inspiruje k neustálým úvahám o tom, jak historie utváří, k lepšímu či horšímu, naše kolektivní předpoklady a identitu.