Tento citát podtrhuje zásadní význam zpřístupnění náboženských textů, konkrétně Písma svatého, širší veřejnosti. Fráze „veřejná prospěšnost“ zdůrazňuje, že šíření těchto posvátných spisů není pouze záležitostí individuální nebo soukromé oddanosti, ale společenskou odpovědností, která přináší prospěch celé komunitě. Obhajoba „všeobecné distribuce“ zdůrazňuje potřebu odstranit bariéry – ať už ekonomické, sociální nebo vzdělávací – které lidem brání zapojit se do těchto základních textů. Když jsou posvátná písma široce dostupná, podporuje to nejen duchovní růst, ale také morální a etický rozvoj ve společnosti. Podporuje kulturní gramotnost, podporuje sdílené hodnoty a může sloužit jako sjednocující síla uprostřed rozmanitosti. Historicky byl přístup k náboženským textům omezen různými faktory, což vedlo k méně informované nebo rozdělené populaci. Uznání distribuce těchto textů jako věci veřejné prospěšnosti pozvedává jejich význam pro sociální systémy a veřejnou politiku. Trvalá relevance takového postoje spočívá v pochopení, že dopad sdílených znalostí a morálního vedení se může šířit po generace a formovat společnosti, které upřednostňují soucit, porozumění a spravedlnost. Tím, že šíření Písma svatého je společenskou potřebou, tento citát obhajuje proaktivní opatření – jako je tisk, vzdělávání a charita –, která zajistí, aby se všichni jednotlivci bez ohledu na jejich původ mohli účastnit duchovních a etických zjevení obsažených v těchto písmech. Přístupné posvátné texty v konečném důsledku přispívají k morální struktuře komunit a k podpoře informovanější a soucitnější společnosti.