Nemyslela si, že ti, kteří byli pozdě nebo sami předci, by si přáli trest, bez ohledu na naše přestupky. Bylo mnohem pravděpodobnější, že bude láska, padající jako déšť shora, změna srdcí bezbožných; transformace
(She did not think that those who were late, or the ancestors themselves, would wish punishment upon us, no matter what our transgressions. It was far more likely that there would be love, falling like rain from above, changing the hearts of the wicked; transforming them)
Protagonista přemýšlí o myšlence, že ani předci, ani ti, kteří jsou zpoždění, by si nepřeje potrestat život za své chyby. Místo toho věří, že láska by byla vůdčí silou, jemně klesající jako déšť z nebe, vychovává a vykoupí i ty nejúžasnější duše. Tato perspektiva podporuje pocit naděje a soucitu a zdůrazňuje odpuštění od odplaty.
Tento sentiment zdůrazňuje transformační sílu lásky, což naznačuje, že může vést k hlubokým změnám charakteru a chování. Optimismus postavy vykresluje obrázek benevolentního vesmíru, kde převládá porozumění a přijetí, bez ohledu na minulé protiprávní jednání.