Někdy si všimnu, že jsem dementní, zejména při západu slunce.
(Sometimes I notice I'm demented, especially at sunset.)
V románu „Dobrý voják Švejk“ od Jaroslava Hašeka, protagonista odráží okamžiky zmatení a jasnosti, zejména během přechodného období západu slunce. Toto pozorování zachycuje podstatu lidské zkušenosti, kde si člověk může být akutně vědom jejich duševního stavu a změn, které přicházejí s různými časy dne. Západ slunce symbolizuje nejen konec dne, ale také období introspekce a zranitelnosti.
Hašek mistrovsky zobrazuje, jak takové okamžiky mohou vyvolat pocity demence nebo dezorientace, zdůrazňuje boje postavy a absurdity života. Citace ilustruje hlubší filozofické chápání mysli, kde se západ slunce stává metaforou jak pro osvícení, tak chaotickou povahu lidského poznání. Prostřednictvím čočky Švejka jsou čtenáři vyzváni, aby prozkoumali tyto složité emoce a dopad času na vnímání reality.