Strom stále slaví svou základní trošku prostřednictvím písně, protože příroda udělá vše, co na ni uložíme. Ptáci stále zpívají své starověké písně uprostřed rušného města, se všemi jeho kakofonií zvuků způsobených člověkem. Suché listy stále šustí jako kostky, i když roste proti betonu nebo vytesanému kamene. Z malé trhliny v chodníku se plazí dokonale vytvořený hmyz, stvoření křivek a výčnělků uprostřed lineárního světa inženýrství člověka.
(The tree still celebrates its essential treeness through song, as nature will do whatever we impose on her. Birds still sing their ancient songs in the middle of a bustling city, with all its cacophony of man-made sounds. Dry leaves still rustle like dice even when growing against concrete or hewn stone. Out of a tiny crack in a pavement will crawl a perfectly formed insect, a creature of curves and protrusions amidst a linear world of man's engineering.)
Text odráží odolnost přírody tváří v tvář urbanizaci a lidské zasahování. Navzdory ohromné přítomnosti umělých struktur a hluku nachází příroda způsoby, jak se vyjádřit. Ptáci pokračují ve svých nadčasových melodiích i v pulzující městské krajině a symbolizují přetrvávání přírodní krásy uprostřed chaosu.
Navíc snímky suchých listů šustí a hmyzů vycházející z prasklin vozovky zdůrazňují myšlenku, že život přetrvává a prospívá v nekonvenčních prostředích. Autor, Alexander McCall Smith, ilustruje tuto pozoruhodnou schopnost přírody přizpůsobit se a připomíná nám spojení mezi organickými a inženýrskými světy.