Byli to dva šťastní milenci mezi davem a přišli k podezření, že láska by mohla být pocit, který byl uvolněnější a hluboko než štěstí, divoké, ale momentální, jejich tajných nocí.
(They were two happy lovers among the crowd, and they came to suspect that love could be a feeling that was more relaxing and deep than the happiness, wild but momentary, of their secret nights.)
V Gabriel García Márquezové „Sto let samoty“ je Láska zobrazena jako hluboká a uklidňující emoce, která překonává prchavou radost, která se nachází v tajných setkáních. Milovníci v vyprávění zažívají pocit klidu, který prohlubuje jejich spojení a kontrastuje s intenzivní, ale krátkodobý euforie jejich tajných okamžiků dohromady.
Tato pasáž zdůrazňuje transformaci jejich chápání lásky, což naznačuje, že se vyvíjí z vášnivých a dočasných vzrušení na trvalejší a uklidňující pouto. Jejich realizace odráží hlubší porozumění relační intimitě a zdůrazňuje, že skutečné štěstí lze nalézt v klidu sdílené lásky uprostřed chaosu života.