Víš, ptají se mě, jestli jsem byl na pouštním ostrově, a věděl jsem, že nikdo nikdy neuvidí, co jsem napsal, kdybych psal. Moje odpověď je nejdůležitější ano. Pokračoval bych v psaní pro společnost. Protože vytvářím imaginární - je to vždy imaginární - svět, ve kterém bych chtěl žít
(You know, they ask me if I were on a desert island and I knew nobody would ever see what I wrote, would I go on writing. My answer is most emphatically yes. I would go on writing for company. Because I'm creating an imaginary - it's always imaginary - world in which I would like to live)
William S. Burroughs odráží vnitřní hodnotu psaní, což naznačuje, že bez ohledu na externí validaci najde naplnění samotného procesu. Vyjadřuje silnou touhu pokračovat v vytváření, dokonce i v samotě, protože psaní slouží jako forma společnosti. Pro Burroughs mu akt řemeslného příběhu umožňuje naplnit imaginární svět, který poskytuje pohodlí a útěk z reality.
Prostřednictvím této perspektivy ilustrují Burroughs hluboké spojení mezi spisovatelem a jejich prací. Psaní se stává prostředkem k prozkoumání osobních tužeb a výstavby ideálního vesmíru, zdůrazňuje důležitost kreativity jako prostředku sebevyjádření a emocionálního útěchu.