Nejhorší zločin, který se dopustili totalitních sad mysli, je to, že nutí své občany, včetně svých obětí, aby se stali spoluúčastí na jejich zločinech.
(The worst crime committed by totalitarian mind-sets is that they force their citizens, including their victims, to become complicit in their crimes.)
V „Čtení Lolity v Teheránu“ Azar Nafisi zkoumá psychologický dopad totalitních režimů na jednotlivce i společnost. Jednou z klíčových nápadů, kterou představuje, je to, jak tyto represivní systémy nutí lidi, aby se účastnili vlastního podrobení, i když jsou oběťmi. Tato spoluúčast vyplývá z kultury strachu a represí a nutí občany, aby se buď přizpůsobili, nebo odolávali způsobem, který často vede k normalizaci nespravedlnosti.
Nafisiho vyprávění ilustruje morální a etická dilemata, kterým čelí jednotlivci žijící pod totalitarismem. Autor zdůrazňuje, že nejhorším zločinem takových režimů není jen samotné činy útlaku, ale také zákeřný způsob, jakým jednotlivci spoluúčastí. V tomto prostředí se boj o osobní a intelektuální svobodu stává životně důležitým a zdůrazňuje odolnost lidského ducha tváří v tvář tyranii.