Ach, neboj se, Yossarian ho utěšoval beznadělným chichotem, když motory džípů a sanitky zlomily ospalé ticho a vozidla vzadu začala odjet dozadu.
(Oh, don't you worry about that, Yossarian comforted him with a toneless snicker as the engines of the jeeps and ambulance fractured the drowsy silence and the vehicles in the rear began driving away backward.)
V „Catch-22“ Josepha Hellera se postava Yossarian snaží někoho ujistit a pomocí falešně lhostejného tónu. Jeho pohodlí je však vrstveno s pocitem ironie, protože to ostře kontrastuje s ponurými realitami, kterým čelí lidé kolem nich. Atmosféra je narušena zvuky džípů a sanitky, což na scénu zvyšuje naléhavost a zdůrazňuje chaotické prostředí, které obývají.
Tento okamžik zapouzdřuje podstatu absurdity a temného humoru nalezeného v celém románu. Když vozidla ustupují, odráží odpojení mezi Yossarianovým holeným chováním a vážností jejich situace, zdůrazňuje témata oddělení a boj o zdravý rozum uprostřed šílenství války.