Tita věděla prostřednictvím svého vlastního masa, jak oheň transformuje prvky, jak se kukuřičná mouka mění na tortilla, jak duše, která nebyla zahřátá ohněm lásky, je bez života, jako zbytečná koule kukuřičné mouky.
(Tita knew through her own flesh how fire transforms the elements, how a lump of corn flour is changed into a tortilla, how a soul that hasn't been warmed by the fire of love is lifeless, like a useless ball of corn flour.)
Tita hluboce chápe transformativní sílu ohně, fyzicky i emocionálně. Ona srovnává proces vaření, kde se kukuřičná mouka promění v výživu tortilly, k nutnosti lásky při přivádění života do duše. Bez „oheň lásky“ cítí, že existence se podobá inertní hmotě mouky, bez účelu a vitality.
Tato metafora zdůrazňuje víru Tity, že láska je nezbytná pro skutečné naplnění. Stejně jako teplo mění ingredience do něčeho smysluplného, láska zapálí vášeň a vitalitu uvnitř člověka, čímž se život bohatý a odměňuje. Spojení mezi jídlem a emocemi je na její cestě ústředním tématem, které ilustruje, jak hluboce propojené jsou v lidské zkušenosti.