Sledování Italových jedí {zejména muži, musím říct, že} je forma cestovního ruchu, o kterém vám knihy neříkají. Zavřou oči, zvednou obočí do značek přízvuku a vydávají zvuky akutního uznání. Je to docela sexy. Samozřejmě nevím, jak se tito muži chovají doma, pokud pomáhají s vařením nebo jsou marní a boorosní a špatně zacházejí s manželkami. Uvědomil jsem si, že středomořské kultury mají své problémy. Dobře, ne praskl mi bublinu. Nechtěl jsem se oženit s těmito kluky, jen jsem se chtěl dívat. {P. 247}
(Watching Italians eat {especially men, I have to say} is a form of tourism the books don't tell you about. They close their eyes, raise their eyebrows into accent marks, and make sounds of acute appreciation. It's fairly sexy. Of course I don't know how these men behave at home, if they help with the cooking or are vain and boorish and mistreat their wives. I realized Mediterranean cultures have their issues. Fine, don't burst my bubble. I didn't want to marry these guys, I just wanted to watch. {p. 247})
Pozorování italských mužů, zatímco jedí, se může cítit jako nepsaná forma cestovního ruchu, protože podmanivým způsobem vyjadřují potěšení a uznání za své jídlo. Jejich potěšení se stává téměř představením, poznamenáním jejich gest a zvuků, což zvyšuje lákadlo zážitku. Spisovatel považuje tento displej atraktivní a zajímavý, i když vyvolává otázky týkající se jejich chování mimo situace v jídle, zejména pokud jde o domácí role a vztahy.
Přestože uznává složitost a problémy v rámci středomořských kultur, autor se těší v jednoduchém potěšení z sledování těchto mužů během jídla. V tuto chvíli existuje pocit uznání, který přesahuje jakoukoli touhu po hlubším odhodlání nebo porozumění jejich životu za stolem. Nakonec zdůrazňuje radost, kterou lze nalézt při pozorování kulturních praktik, i když je to jen pro samotnou zkušenost.